Alpy - Dolomity 2006
Místo: Alpy - Dolomity
Alpy a Dolomity
Tak jako každý rok si zpestřuje začátek léta, náš kolega Zdeněk, malou pánskou jízdou k našim jižním sousedům. Letos přibral do této společnosti i mě a tak se Vám pokusím velmi krátce popsat naše zážitky.
Ve středu 21.června ve tři hodiny odpoledne vyráží malá skupinka ve složení Zdeněk – GSX 1400, Honza - GSX
Posledních asi sto kilometrů dojíždíme za úplné tmy a kolem jedenácté hodiny večer jsme na místě. Zaparkujeme, vybalíme to nejnutnější a jdeme spát.
Druhý den, po snídani opět nabalíme stroje a kolem desáte vyrážíme směr Itálie. Trasa vede přes Glockner do Lienz a pak dál do Itálie. Naším cílem je najit si ubytování někde v blízkosti Cortiny.
Přejezd Glockneru je již obvyklým skvělým zážitkem. Mě osobně překvapuje, jakou má v této oblasti, příroda sílu. Nové koryta řek, která tady loni nebyla, několika tunové obrovské balvany splavené z hor až těsně u silnice, vodopády z tajících ledovců a ve vyšších polohách ještě ohromné množství sněhu. Tam, kde nám loni Lukáš s Adélkou předváděli svoje skvělé gymnastické číslo, kde jsme se klouzali po sněhu, byla ještě dnes dvaapůl metrů vysoká bariéra sněhu, tam, kde se loni zelenala tráva, ještě dneska leží sníh. Nevyjíždíme až úplně na vrchol Alpské cesty, ale přejíždíme na jižní stranu a po nádherné silnici sjíždíme do Lienz.
Odtud, ale nejedeme nejkratší cestou, ale vyjíždíme trochu severněji, směrem na Rakousko a pak odbočujeme k prvnímu horskému přejezdu přes Staller Satel. Tady poprvé a díky bohu, naposledy, zmokneme. Sjezd na italskou stranu je řízen semafory a tak na vrcholu sedla čekáme asi deset minut, než nás pustí zelené světlo dolů. Ve Valdoře si dáváme první skvělou italskou kávu, necháme vyschnout nepromoky a po malém odpočinku vyrážíme hledat náš dnešní nocleh. Osud nás zavede do Saint Vigilia. Nádherné horské středisko. V prvním hotýlku u kterého zastavujeme se ubytováváme. Podzemní garáže, polopenze, mimochodem skvělá, večeře o šesti chodech za 40 éček , příjemný personál a televize nás okamžitě přesvědčí. Rychle se dáváme do pořádku a spěcháme sledovat televizi. Hrajeme totiž ten náš poslední a úžasný zápas s Itálií, po kterém naši borci letí z Německa domů. U večeře se rozhodujeme, že zde zůstaneme dvě noci, abychom mohli zítra nalehko projet okolní sedla. Udělali jsme dobře !
Třetí den měl jasný cíl - všechna horská sedla v okolí.
V deset hodin vyrážíme z hotelu a začíná naš den plný nádherných vyjezdů a sjezdů, vyhlídek, vodopádu a zážitků. Kdyby mě to nezk***** klouzající pneumatiky, hlavně ta přední, mohlo to být super. Od prvního uklouznutí předního kola jsem se bál zatočit. Proklouznutí zadního kola při výjezdu z vracáku byla pak jen skvělá zábava, kterou jsem si rád zopakoval. Ale ten předek jsem nerozdejchal ! Jak mi to ty metzelery mohli jen udělat ? Domů si odvážím z toho leknutí pěkný opar.
Ale zpět k ježdění. Passo di Gardena, Passo di Pordoi, Passo di Campolongo, Passo do Valparola, Passo do Falzarego, Passo Giau a zpátky přes Pordoi domů. Mezi tím výlet lanovkou, pár káviček a spousta zastávek s nádherný výhledy na horská údolí. A taky množství nádherných motorek, nekonečné kolony krásných veteránů a moderních supersportovních aut, například Porsche GT. Za celý den jsme najeli jen dvěstě kilometrů, ale bylo toho až až. Skvělý den uzavíráme skvělou večeří.
Den čtvrtý nás po propršené noci vítá sice zataženou oblohou, ale je teplo a neprší. Vyrážíme zpět. Znovu přejíždíme Stalle Satel. Cestou zastavujeme u nádherných horských jezer, které jsme v tom dešti jen minuly a přejíždíme zpět do Rakouska. Projíždíme Tauernským tunelem (délka
Pátý den vyrážíme k domovu. Zdeněk opět vybírá skvělou trasu a občas naši trasu určuje i od jihu se blížící bouřka, které s úspěchem unikáme, i když občas musíme jet jinam, než jsme původně chtěli. O půl sedmé večer dorážíme do Brna. Já se zastavuji ještě na motokárách v Modřicích, kde čeká Kasi. Sledujeme formule a já mu líčím svoje čerstvé zážitky.
Celkem jsme najeli
Bylo to skvělý, díky všem !!!
