| Pátek 23.7.2004 V pátek vyrazil Martin s Leošem krátce po poledni směr Frýdek – Místek pro Ivetu. Dešťové mraky tlačily myšlenkami od sebe a krátce po druhé hodině dorazili k bytu na jednom nádherném Místeckém sídlišti. Zhruba v tu samou chvíli vyráží Honza s Bárou z Brna směr Strmilov, aby tam byl jako organizátor první, ale netuší, že ze severu Čech vyrazila samostatná jednotka jedoucí v autě a ta už na místě určení je. Leoš s Martinem a nyní už i s Ivetou volají dle domluvených pokynů Sunnyho do Olomouce, aby se připravil a vyrážejí na zpáteční cestu směr Brno. V Olomouci zajíždějí k OMV a čekají na Jardu. Ten doráží s mírným časovým zpožděním (cca 2 vykouřené cigarety) a sám. Jarda přivezl Martinovi nerezovou mřížku chladiče, a tak došlo za vydatné pomoci Leoše k namontování této údajně poslední kosmetické úpravě černo-červené Zuzky. Ještě telefonát Vojtovi do Zlína a můžeme vyrazit. S Vojtou si dáváme sraz ve Vyškově na Shellce. Nikomu z nás to nevadí a nehledáme v tom nic neobvyklého. Vyrážíme z Olomouce a za zhruba půl hodinu jsme ve Vyškově. Míjíme pumpu Jet a projíždíme celé město k určené mušli. Po natankování, namazání řetězu (mazal Martin, tedy Sunny, ale Martinovu motorku, protože ten olej neměl a po zvednutí zadku není schopen namazat řetěz zvednutím motorky na hlavní stojan) a po dvacetiminutovém čekání zazvoní telefon a na něm Vojta se slovy: „Tak kde ste ….. ?“ Samozřejmě, že byl na již zmíněné Jetce, ale my jsme měli sraz na jiné pumpě, kde jeden z účastníků sbírá body jako o život, a tak jsme mu připisovali naše tankování, aby našetřil na deštník či co. V Leošovi se odkryla nebývalá vášeň ve sběru bodů, ale to jsme měli poznat až později. Nyní už čtyři motorky vyráží směr Brno, koupit Leošovi nové, snad nepromokavé boty do prodejny pana Hubíka. Po chvilce Leoš spokojeně opouští prodejnu se slovy: „Nechal jsem jim tam do pondělka ty staré ať si užijou.“ Nasedáme na motorky a vyrážíme směr Telč a Strmilov. Tam už nám nedočkavý Honza jede naproti, jenže bez telefonické domluvy s námi se nám jaksi nedaří se setkat, a tak tyto pokusy o nalezení zbytku výpravy podnikne do setmění ještě několikrát. Skupina jedoucí směr Strmilov se záhy trhá, to když Leoš s Vojtou předjíždějí v jednom výjezdu Subaru Impreza a dochází k honičce, které se Martin neúčastní. Ne snad, že by nechtěl, ale jeho řidičské zkušenosti mu dovolují jen opravdu něco. V Telči oba rychlíci zastavují na občerstvení, ze kterého se vyklube pořádná žranice a Leoš vstupuje do silnice a urputně mává ve tvaru kruhu napjatýma rukama. To pro případ, že by Martin ztržen vlastní stíhací jízdou přehlédl dvě u silnice odstavené motorky. Nepřehlédl. Motorky a naštěstí ani Leoše. Po večeři vyrážejí už za šera na posledních pár kilometrů. Po příjezdu zjišťují, že je Honza jel už poněkolikáté hledat a tak mu zavolají. „Sedíme už půl hodiny s Jardou v hospodě!“. Všichni se převléknou a jdou na pivko do vsi. Martin za nimi po chvíli co uspával svou dceru doráží také. V hospodě se projevuje Vojtova pravá tvář. Je to člověk ohromně srdečný, ale zejména vtipný. Bavíme se všichni dohromady a vypadá to, že nám je všem fajn. Vojta zábavě vládne. Není to žádný klaun, ale veselá kopa. Několikrát za večer nám tečou slzy a začíná nás bolet břicho od smíchu, ale víme, jak to vypadá na slovenských srazech, nebo do kolika let byl Vojta závislý na Sunaru v pivní láhvi, nebo třeba jak nevědomky jedl psa. Hospodský má špinavé trubky, pivo nestojí za nic. Tedy nikdo nic neříká, ale Vojta si stěžuje. Po chvíli se mu u pátého rozjasní úsměv a s fortelem sobě vlastním oznamuje, že konečně dostal to správné pivo. Zábava končí v půl druhé a my jdeme spát. Tedy jek kdo. Sobota 24.7.2004 Vstáváme kolem osmé hodiny a jdeme na snídani , kde zjišťujeme z denního tisku a z televize , že oproti původním předpokladům z prostřed týdne má být dnes pěkně na h…. počasí, alespoň co se jízdy na motorce týká. Největší radost má kdo jiný než Vojta. Jezdí na slikách, na kterých si sám řeže vzorky a i ty už se blíží spíše původnímu vzhledu pneumatiky. No a ještě samozřejmě Martin, který ze sebe ještě nesetřásl zážitek z jízdy do Mohelnice. Všichni v pohodě vyváží motorky zaparkované v garáži, pokuřují, klábosí... Jsou i tací, kteří motorky myjí. | |
| Vyrážíme dál směr Lipno a přívoz přes Lipenskou přehradu. Na palubě je několik dopravních prostředků. Auta, naše motorky, jízdní kola a kočárek . Po cigárku jedeme ještě asi dvacku na oběd . Jen tak něco lehčího , protože nás večer čeká grilování masa . Bára to bere opravdu lehce a čeká , co nechá Honza . Nic . A tak je ráda , že se s ní Martin dělí o svou kachnu s knedlíkem a zelím . Všichni jsou v pohodě a vyměňují si zážitky . Zážitky se nechají shrnout do jediné věty . „Nic jsem neviděl/a , je to neskutečnej hukot !“ Někdo dokonce poznamenal , že i vodáci na Vltavě jeli jako o závod . Frrrnk, frrrrnk, frrrnk , neskutečně jim ty rafty jezdily. Ono to však nebylo jejich rychlostí , ale naší . Tempo bylo opravdu vražedné. V jedné chvíli se Honza dostal tak blízko bílé čáry na krajnici , že ví i její chemické složení. Vojta stíral svým předním kolem prach ze zadního blatníku Leošovi motorky po milisekundovém Leošově zaváhání při výjezdu. Při cestě zpátky nás několikrát postihla průtrž mračen. Jednou taková, že se většině zapařily zadky. Všichni jsme se před Třeboní smáli starému dědovi, který to nemohl udržet a vprostřed úzké a velmi frekventované silnice konal svou potřebu a brzdil tím dost značně provoz. Honza ve svých světlých džínách vypadal, že to na rozdíl od dědy pustil do kalhot. Déšť ustal a my na mokru vyrážíme dál a stavíme již jenom na natankování v Českých Budějovicích. Hádejte prosím u jaké pumpy? Úplný závěr našeho výletu byl famózní. Suchá, vlnící se v silnice, v okruhových, tedy táhlých zatáčkách na dobrém asfaltu. Dorazili jsme a vykuleně jsme s blaženými úsměvy na sebe povykovali: „To bylo cóóó ?“ Veliká poklona Leošovi za průvodcování. Začali jsme grilovat asi v půl osmé a moc pěkně jsme se najedli a poklábosili. Poklonou pro naší malou partu byl fakt, že Vojta původně plánující odjezd na sraz na Slovensko zůstal. Možná za to mohlo škaredé počasí, ve kterém se mu nechtělo, ale my si myslíme, že to bylo kvůli nám. U snídaně na něj za jeho projevenou věrnost čekalo veliké překvapení. Půl litru teplého kakaa. „Ty vole ! Ještě řekněte, že to je Granko a poseru se blahem!“ Zářil Vojta. Nádherný víkend!!! Takže, přátelé. Hodně šťastných kilometrů a brzy zase ahoj. Martin |
