II. sraz Clubu GSX 1400
Termín: 1.10.2004 - 3.10.2004
Místo: Pálava
1.- 3.10.2004 II. sraz majitelů GSX 1400 – Pálava
V pátek ale na břehu jezera začalo přituhovat. Poklidnou atmosféru podzimního odpoledne začali prořezávat dunivé zvuky, jako předzvěst sobotního hromobití.
Jasně, přeháním. Do kempu "U jezera" se v pátek začali sjíždět účastníci srazu velkých biků - GSX 1400. Vlastně se jednalo o první velkou akci tohoto společenství , které spolu již x měsíců komunikuje prostřednictvím webových stránek www.suzuki-gsx.cz. Již v minulosti se lidi okolo GSX párkrát sešli, ale toto bylo první větší a organizované setkání.
Duchovní otec celého cirkusu okolo tohoto motocyklu, Martin, si chytře vybral pro organizaci zástupce z Brna, Honzu. Těch, co chtějí něco pro druhé udělat jen tak, není moc. A tady bych řekl, že měl Martin šťastnou ruku.Honza s Bárou se ujali organizace na skoro profesionální úrovni a věci, které mohli ovlivnit, dopadli na jedničku.Takže jedinou vadou na organizační stránce akce bylo chování personálu v hotelu Skalní dvůr na sobotní projížďce.Ten chlapec, který se vydával za číšníka , vůbec nepochopil, jaký že se píše rok a o století měl jen matnou představu.Jedinou informaci, kterou nás obdařil a kterou jsme byli ochotni mu věřit , bylo sdělení, že není superman a tudíž nemůže nosit jídla včas , teplá a s přílohou. A protože jsem se odmítli mu omluvit za ten spěch, nerozešli jsme se v dobrém.
Ale zpátky ke strojům. Během pátku se dostavilo do kempu "U jezera" 17 strojů. Tím byl ustaven rekord místního zařízení v počtu ubytovaných koní. Ve dvoře restaurace bylo zaparkováno 1767 koní, které hlídali dva psi. Taky jezdečtí. Vše bylo připraveno k večernímu schůzování. Po vzájemném představení a opatrném oťukávání se začala debata o tom, co dál a jaké má každý představy o úloze klubu. Debata byla velmi živá a okolo jedné hodiny jsem měli všichni jasno. Je třeba jít spát, abychom se ráno dostali do sedel v hodinu, kterou nám nešetrně sdělil nově zvolený prezident klubu, Martin Agler.
I tuto překážku jsme zvládli a v neděli stáli skoro ve stejném počtu na startu dopolední projížďky. Tato jízda se stala vlastně rozlučkovou jízdou, kde jsme se vzájemně tak dlouho vyprovázeli, až jsme skončili v Olomouci. Tím dostal časový rozvrh trochu kopanec, takže někteří se vrátili z dopolední projížďky až v půl deváté večer. Ale možná to bylo letos naposledy, tak si bylo třeba to užít.
Místo: Pálava
1.- 3.10.2004 II. sraz majitelů GSX 1400 – Pálava
Pálava a SUZUKI GSX 1400. Co mají společného? Až do minulého víkendu nic.
V pátek ale na břehu jezera začalo přituhovat. Poklidnou atmosféru podzimního odpoledne začali prořezávat dunivé zvuky, jako předzvěst sobotního hromobití.
Jasně, přeháním. Do kempu "U jezera" se v pátek začali sjíždět účastníci srazu velkých biků - GSX 1400. Vlastně se jednalo o první velkou akci tohoto společenství , které spolu již x měsíců komunikuje prostřednictvím webových stránek www.suzuki-gsx.cz. Již v minulosti se lidi okolo GSX párkrát sešli, ale toto bylo první větší a organizované setkání.
Duchovní otec celého cirkusu okolo tohoto motocyklu, Martin, si chytře vybral pro organizaci zástupce z Brna, Honzu. Těch, co chtějí něco pro druhé udělat jen tak, není moc. A tady bych řekl, že měl Martin šťastnou ruku.Honza s Bárou se ujali organizace na skoro profesionální úrovni a věci, které mohli ovlivnit, dopadli na jedničku.Takže jedinou vadou na organizační stránce akce bylo chování personálu v hotelu Skalní dvůr na sobotní projížďce.Ten chlapec, který se vydával za číšníka , vůbec nepochopil, jaký že se píše rok a o století měl jen matnou představu.Jedinou informaci, kterou nás obdařil a kterou jsme byli ochotni mu věřit , bylo sdělení, že není superman a tudíž nemůže nosit jídla včas , teplá a s přílohou. A protože jsem se odmítli mu omluvit za ten spěch, nerozešli jsme se v dobrém.
Ale zpátky ke strojům. Během pátku se dostavilo do kempu "U jezera" 17 strojů. Tím byl ustaven rekord místního zařízení v počtu ubytovaných koní. Ve dvoře restaurace bylo zaparkováno 1767 koní, které hlídali dva psi. Taky jezdečtí. Vše bylo připraveno k večernímu schůzování. Po vzájemném představení a opatrném oťukávání se začala debata o tom, co dál a jaké má každý představy o úloze klubu. Debata byla velmi živá a okolo jedné hodiny jsem měli všichni jasno. Je třeba jít spát, abychom se ráno dostali do sedel v hodinu, kterou nám nešetrně sdělil nově zvolený prezident klubu, Martin Agler.
Přes rozdílnost povah a nočních činností jsme kupodivu v deset hodin seděli v sedlech a nejen to , dokonce jsme v deset i vyjeli. Nebudu unavovat popisem trati, kudy se proplétal had 20 velkých biků. Za zmínku stojí vyjížďka na brněnský hrad Špilberk. O cestovní rychlosti a dosahovaných průměrech nechci na stránkách novin už vůbec psát. Ti, co mají na starosti naše dobré chování a budou za to brát nyní 160% průměrné mzdy, by to neradi viděli i slyšeli. Štěstí je, že dokud to přidání nebude definitivně v peněžence, tak na to budou kašlat jako doposud. Konec vyjížďky se vyznačoval zvlhlým střelným prachem. Padala voda. Pouze voda, my to ustáli.
Večerní večer jsme strávili ve sklepních prostorách místního unaveného vinaře. Kvůli nepřízni počasí zde proběhla i jízda zručnosti o ceny, které do soutěže věnovala společnost X bike. Hodnota cen byla impozantní (přední štítek a mřížka chladiče). Tomu odpovídalo i nasazení soutěžících. Bohužel ti s vyššími startovními čísly byli handicapování větší spotřebou burčáku. Kvalitního. Jediný štěstí bylo, že se jelo na uzavřený trati a bez biků. I tak to občas chtělo přilbu.
I tuto překážku jsme zvládli a v neděli stáli skoro ve stejném počtu na startu dopolední projížďky. Tato jízda se stala vlastně rozlučkovou jízdou, kde jsme se vzájemně tak dlouho vyprovázeli, až jsme skončili v Olomouci. Tím dostal časový rozvrh trochu kopanec, takže někteří se vrátili z dopolední projížďky až v půl deváté večer. Ale možná to bylo letos naposledy, tak si bylo třeba to užít.
A kdo vyhrál? Martin. Nebo jeho myšlenka. (nevíme úplně přesně, jestli je jeho, ale nikdo jiný se k otcovství zatím nehlásí). Sešli se lidi, kteří mají jen jedno společný. Suzuki GSX 1400. Nikdo nevolá po elitním klubu, který se uzavře do sebe. Ale jeden stroj, jeden problém. Diskuse o technice a vylepšení se vedla takřka nepřetržitě. Zkušenosti s nastavením podvozku, s tlumičem řízení a pod.
K nezaplacení, zvláště pokud vlastníte stroj značky Suzuki a měli by jste komunikovat s oficiálním dovozcem, kterého zajímáte pouze do chvíle, než zaplatíte. Nakonec je to pro některé z nás i příležitost poznat lidi z druhého konce republiky a přenést se přes řevnivost mezi Prahou a Brnem a Ostravou. Najednou zjistíte, že to jsou fajn lidi a je Vám jen líto, že další sraz je až na konci dubna. Bylo to fajn.
1-9 |
10-11
