III. sraz Clubu GSX 1400
Místo: Hrůzuv mlýn
Letošní sezona se stále nechtěla probudit. Zima nechtěla opustit naše silnice. Tak jsme se rozhodli ji trochu pomoci v rozhodování. Přes nepříznivé předpovědi a ještě horší skutečnost za oknem jsme se rozhodli na konci dubna opravdu uspořádat další setkání těžkých krasavic GSX 1400. A vyšlo to... V pátek ráno jsme počasí překvapili svojí drzostí tak, že se z toho celý víkend nevzpamatovalo a nestačilo reagovat deštěm, větrem, prostě ničím. Svítilo sluníčko a bylo sucho. Pravda je, že v tom šoku zapomněli nahoře po ránu pouštět kamna, takže při vyjížďkách byla po ránu trochu kosa, ale komu by to vadilo, když čekal déšť. Místem konání byl areál Hrůzův mlýn u Milevska. Protože v činnosti tohoto klubu nelze hledat logiku nikdy a v ničem, tak místem prvého pátečního setkání republikových a zahraničních okruhů nebylo místo konání srazu, ale náměstí v Humpolci. Zde se setkali členové Západního okruhu (dále jen ZO) s členy Východního okruhu (dále jen VO) a přivítali jsme i zástupce ze Slezska. Po krátkém čekání na VO, který dělal trochu drahoty a nechal na sebe chvilku čekat, jsme občerstveni pobytem v místní restauraci, vyrazili směrem k Milevsku. Musím ještě zmínit dvě malé příhody z Humpolce. První byl příjezd VO na humpolecké náměstí. Aby umocnili triumfálnost svého příjezdu, vjeli na náměstí jednosměrkou v protisměru. Opravdu k nepřehlédnutí, což dokázal místní policejní sbor, který okamžitě vyslal na místo události vůz s příslušníky, aby se přesvědčili, zda je to opravdu možné. Vše se v klidu vyřešilo,protože za východní skupinu záležitost počal vyřizovat Slezan. Tím policista narazil na nepřekonatelnou jazykovou barieru a odjel. Druhá příhoda bude srozumitelná, a o to více překvapující - pouze pro zasvěcené... V restauraci se nic nestalo.
Odpoledne jsme dorazili v klidu do mlýna, kde proběhlo ubytování a počala lehká konzumace připravených pokrmů a piva. Zavládla klubová atmosféra. Pohoda jazz. Ti rozumnější se postupně v průběhu večera odebrali k odpočinku před sobotní vyjížďkou, ti odvážnější setrvali u Trojského koně VO – slivovice. Akce, později nazvaná Zabití Varana, se mimořádně vydařila. Dokonce padly zábrany a kluci ze Slezska si po dvouměsíční dietě narvali pupky vším, co zbylo na stole. Ráno jsme se někteří probudili, někteří vstali rovnou od stolu, do krásného slunného dne. Po rozcvičce, kterou vedl Účko a které se taky sám jediný účastnil, se začalo schylovat k odjezdu. Našli jsme si zatoulaného Prezidenta klubu, zformovali jsme mu myšlenky k jízdě a vyrazili. Toulali jsme se okolím Českých Budějovic, navštívili z dálky Hlubokou, navázali přátelský vztah s hlídačem parkoviště, kterého jsme svým neobvyklým požadavkem na parkování vykolejili z navyklých rituálů a v poledne usedli k obědu na Nové Hospodě. Pochutnali jsme si a opět musím zmínit jednu zvláštnost - nic se nestalo, žádný konflikt s personálem. Při odjezdu ze dvora se s námi a vedením klubu rozloučila zástupkyně klubu XJR. Zřejmě nevydržela „vražedné“ tempo naší vyjížďky a pro nedostatek adrenalinu nás opustila. Při odjezdu od nás dostala malý dárek, v podobě kritického pohledu na její výfuky.V nastalém hluku ovšem přeslechla, že hodnocení se týká pouze stroje. Vše se nakonec vysvětlilo a věříme, že s námi opět někdy vyrazí, bo je fajn. Některé úseky projížďky daly vzpomenout na zahraniční zájezdy. Asfalt pokrýval celou plochu vozovky, byl zametený a bez děr. Někteří dokonce loudili, že bychom neměli pokračovat dál, měli zůstat na místě a neustále tyto až pěti kilometrové úseky hltat tam a zpátky. Bohužel pro časovou tíseň k tomu nedošlo. Spěchali jsme na hřeb sobotního programu, vystoupení Sršně na letišti ve Lnářích, které zprostředkoval Účko.
Jedním slovem nádhera.“Samozřejmě se mu to jezdí,když má upravenou mašinu, jiný gumy, jiný převody a vůbec“. To všechno se neslo v hloučku nás amatérů, když jsme pozorovali to, co Sršeň předváděl. Chyběla sice klasika - jízda po obou kolech, ale to jsme mu snad i odpustili. Letiště mu bylo malý, jak při jízdě po předním kole, tak při jízdě po zadním. Kdyby ta mašina měla kolečka z boku, tak se z nich kouřilo taky. Ve chvíli, kdy jsme absolvovali tuto předehru, došlo k vyvrcholení. Ano, u některých se opravdu dostavil duševní orgasmus. Sršeň si na rozcvičení půjčil Účkovo GSXo, kde mu umožnil výměnu zadní gumy, kterou tam již měl od čtvrtka, tedy zbytečně dlouho. Gumování, kolečka na místě, ležatý osmičky to vše v oblacích dýmu…..nádhera. Potom došlo na prezidentskou červenočernou ( byla naděje, kdyby se podřela, že se konečně může dát do rozumných barev). Zde je třeba chrabře přiznat, že vzaly za svý všechny kecy z počátku, typu - to se mu to jezdí na upravený mašině. Ono se mu to jezdí i na neupravený. On to prostě umí. Nic víc, nic míň. I tu naší těžkou krasavici přinutil. Bylo to jako když slezete z parkurového koně, sednete na pivovarského valacha a předvedete to samý. Je to prostě v něm, v Sršňovi. A bomba na závěr? Sundal tu ďábelsky a frajersky pomalovanou helmu a šel si s nám popovídat, jak na to. Bez mistrování, v klidu a pohodě. Pepo, dík.
Samozřejmě jsme nemohli z letiště odjet hned po produkci. Bylo třeba se jednotlivě přesvědčit, že opravdu neumíme nic z toho, co jsme zhlédli. Plocha letiště pro to byla lepší než silnice. Během chvilky došlo k uklidnění, zkusili jsme si maximální rychlost svých strojů a vyrazili vstříc pašíkovi, který strávil pohodové odpoledne na rožni na nádvoří mlýna.
Jako správní sportovci jsme se narvali vepřovým a pomalu se chystali k podvečernímu duelu mezi ZO a VO ve fotbale. Po krátké poradě a konstatování, že mezi ZO a VO přeci jen panuje řevnivost a rivalita, jsme změnili druh sportu. Nohejbal se nám jevil příhodnější. Družstva jsou oddělena sítí a dochází pouze ke slovním přestřelkám. Nebudu Vás napínat. VO nevyhrál ani jeden zápas, přestože míchal se složením družstva a pravidly, jak mohl. Tak snad jako výhružné gesto předvedl Slezan, jakou má sílu v rukou a při rozehrání mu míč explodoval v rukou. Ale to byl jediný veselý kousek VO při tomto zápase hodný k zaznamenání.Sobotní večer se chýlil k vrcholu, plenárnímu zasedání, které se opět zvrhlo v neřízenou zábavu. Opět pohoda jazz. Ale jak říká Bára, je to krátké, udělám šňůru a jedem dom. Bylo tu nedělní ráno a loučení. Členové ZO doprovodili VO na hranice Čech, abychom měli jistotu , že opravdu odjeli. Varan svoji výškou pobavil na pumpě japonský zájezd, jehož členové byli potěšeni hromadou motocyklů od pana Suzukiho tak, že se všechny japonské ženy nechaly natáčet v objetí Varana kamerou od pana Sonyho, jako před eifelovkou. Nádherná tečka za víkendem.
Závěr? Na co. Tenhle mejdan přece pokračuje při každým setkání členů klubu, takže v Orlové v září pokračujeme.
