V. sraz CLUBU GSX 1400
Termín: 5.5.2006 - 8.5.2006
Místo: Žampach u Prahy
Místo: Žampach u Prahy
5.- 8.5.2006
Začala motorkářská sezona a tak nastal, po mimořádně dlouhých zimních měsících, ten správný čas na náš další, v pořadí již V.sraz GSX 1400. Tentokrát se upořádání aktivně ujal Hnilda a za vydatné pomoci všech kamarádů z Prahy, pro nás připravil v motorkářském hotelu v Žampachu u Prahy nezapomenutelný víkend.Jak už je u nás zvykem, ve dvou různých městech se během pátečního dopoledne setkává většina účastníků. Západní okruh vyráží tentokráte z Prahy a Východní okruh vyráží z Brna. Obě části našeho společenství se setkávají hodinu po poledni v Jindřichově Hradci (pražáci v Jindřicháči). Po vzájemném přivítání se a okouknutí všech možných úprav a změn našich krásek (motorek i partnerek), které jsme za zimu s vypětím všech sil financovali, vyrážíme směr Žampach. U Soběslavi zastavujeme v příjemné restauraci a protože nám přeje počasí, obědváme, poprvé letos, společně venku na terase.
Po obědě a chvilce relaxace na krásném trávníčku pokračujeme v cestě. Po počátečních problémech a všeobecném chaosu, se Karel ujme organizace, určí se pořadí jednotlivých jezdců a dále už pokračuje celá kolona v pohodovém tempu až na Žampach.
Po ubytování a zaparkování motorek se scházíme v restauraci, kde propuká společná zábava. Ta je ještě podpořena tím, že se na stůl přináší větší demižónek slivovice, kterým chceme posvětit nedávnou svatbu Filipa a Jitky.
Takže ještě jednou a za všechny: „Hodně štěstí na společné cestě, Filipe a Jitko !“.
Během večera nás svým slavnostním projevem, za aktivní podpory všech fanynek, všechny přivítá hlavní organizátor tohoto srazu – Hnilda a seznamuje nás s přichystaným programem a trasou zítřejší vyjížďky.
Zábava se velmi rychle rozproudí a jak bývá zvykem vše se samozřejmě točí kolem motorek, letní expedici do Norska a obvyklým popichováním se mezi oběma okruhy, Východ – Západ. Po půlnoci se začínají postupně vytrácet jednotliví členové do postelí. Zítra nás čeká náročný den a je potřeba se dobře připravit. I přes to, zůstává hrstka ožralů až do časných ranních hodin.
V sobotu se stává velmi časně a po snídani vyrážíme o půl deváté na celodenní projížďku po České zemi. To ještě nikdo netuší, co nás všechno ještě čeká a že někteří se s ní vrátí až hodně po sobotní půlnoci.
Vyjížďka by se dala nazvat : „Přes šestero kopců, řek a údolí“.
Vyjíždíme od Sázavy, přes kopec se dostáváme k Vltavě a po jejím břehu míříme na Prahu. Ve Zbraslavi odbočujeme směr Karlštejn a krásným údolím řeky Berounky přijíždíme na Karlštejn. Bohužel, pro mnoho z nás, nám pořadatel neumožnil alespoň jediný pohled na tento architektonický skvost a obcí se stejným názvem jenom projíždíme. Zastavujeme až v Srbsku, kde se v příjemném hotýlku občerstvujeme vynikající kávou. Tady nás dohání Leo s manželkou. Vyjížděli časně zrána z Uherského Hradiště a tak už mají za sebou slušnou řádku kilometrů. Odtud míříme přes Kladno, Slaný a Mělník do rozkošné vesničky, která se jmenuje Liběchov. Někteří z nás tuší, co nás čeká. Patřičná reklama v televizi udělala své. Tady tankujeme a vyrážíme na známou motorkářskou silnice Liběchov – Dubá. Musím říct, že povrch silnice kvalitní, krásné zatáčky, ale na mě moc vesnic a tím i různých omezení. Nahoře na chvíli zastavujeme a po malé přestávce rychle vyrážíme na oběd, protože, někteří už umírají hlady. V příjemném motorestu, opět na terase, si pochutnáme na skvělém jídle. Tady taky potkáváme našeho kamaráda JarduTT a tak po vzájemném přivítání se, se řeč stočí samozřejmě na naše motorky a všichni s ním konzultujeme svoje problémy a technická vylepšení. Škoda, že Jarda s námi nejezdí. Mohl by mít na srazech třeba pravidelné „technické okénko“. Po pozdním obědě vyrážíme přes Děčín a Ústí do Prahy. Cestou zpět, po široké a krásné silnici kolem Labe, se z naší projíždky postupně stává přízemní let a celá kolona dvaceti motorek se proplétá jako had mezi plechovkáři, kteří nám stojí v cestě. Někteří naši piloti z toho tempa nemají dobrý pocit a občas mají mokro na hřišti. Vše se ale obešlo bez jakýchkoliv potíží. V Praze se přes Letnou prodíráme na Václavák, kde si dáváme čestné kolečko a po nenápadném pozdravu přihlížející policie tento prostor opouštíme. Po magistrále vyjíždíme ven z Prahy. Za Nuselským mostem náš vodič – Vašek náhle a prudce zrychluje a ujíždí nám. Vydáváme se po jeho stopách a díky pozorné babičce, která si všimla řítící se motorky, se vracíme zpátky na magistrálu, kde vidíme stát Vaška v zajetí tří policejních aut. Zprvu nikdo nechápe, co se děje! Pak teprve zjišťujeme, co se vlastně stalo. Jak jsme projížděli po magistrále, míjeli jsme dům, ve kterém Vašek bydlí a před kterým stálo Vaškovo auto a ten si při průjezdu všiml, že je auto otevřené a bliká mu alarm. Tak to na prvním sjezdu zlomil a valil zpátky k tomu autu. Současně s ním přijíždí na místo naše bdělá policie. Někdo naštěstí zavolal na policii, že to auto asi chtějí ukrást a alarm zloděje vyplašil. Naštěstí se z auta nic neztratilo a tak Vašek auto zamče a večer se vrátí auto pro jistotu přeparkovat na bezpečné místo. Bdělé policii nabízíme malý úplatek za to, že nás se sirénou a majáčky doprovodí na Žampach, ale nedají se ukecat. Vyfotí si a natočí naše stroje, rozloučí se a odjíždí. My pokračujeme. Cesta ubýhá, blížíme se k domovu, máme toho za celý den už dost, najeto cca
Ostatní se mezi tím na hotelu davají do pořádku a na zahradě už je připravené masíčko a gril a tak se mistr kuchař – Lukáš, ujme svého řemesla a všem nám dlouho do noci připravuje skvělé masíčko. Vykládáme si dnešní zážitky a přitom všichni myslíme na naše mechaniky. Okolo jedenácté přijíždí Karel s Vaškem a informují nás o tom, jak probíhá oprava. Kolem půlnoci se někteří začnou trousit do peřin, ale většina z nás zůstává a zvýšenou konzumací alkoholu dáváme najevo svoji podporu těm, co opravují Kasiho motorku. Ve dvě hodiny ráno přijíždí Kasi s Filipem. Motorka je opravená a pojízdná. To je další důvod k napití se. Dnešní den je za námi. Zítra, vlastně už dnes, nás čeká přesun do Brna na SUZUKI DAY.
V neděli ráno snídáme trochu později, aby se někteří alespoň pár hodin prospali a neusnuli někde cestou. Balíme, loučíme se s personálem a těsně před odjezdem ještě probíhá společné focení. Ne všichni s námi jedou do Brna a tak se loučíme a po několika skupinách odjíždíme. Brněnská skupina nejprve jede do Prahy, kde nás opouští i Prezident. My potom pokračujeme přes Benešov, Vlašim, Telč a Třebíč do Brna. V Telči se chceme najíst, ale „příjemná“ obsluha nám taktně oznamuje, že má v poloprázdné restauraci obsazeno. Tak hledáme další, ale to se nám nepovedlo. Na náměstí jsme se nedostali a tak se rozhodujeme, že dojedeme do Třebíče. Těsně před odjezdem z Telče se k nám přitočí místní opilec. Chvíli okukuje motorky a když hrozí, že nám je buďto poblije, nebo alespoň shodí, dáváme se s ním do řeči. Nejvíc nás dostává větou: „ Kurva, já su ožralej … , už od rána chlastám …, od soboty !!!“ A to byla nedělě po obědě !!!
Po příjezdu do Brna se ubytováváme v našem známém hotelu na přehradě a po krátkém odpočinku odjíždíme do Modřic na motokáry. Rozlosujeme posádky a pouštíme se do hodinového závodu. Na dráze jdou samozřejmě ohledy starnou a každý se snaží, co nejvíc může. Nebýt nesportovního chování jednoho závodníka z Prahy (že, Hnildo), což některé z nás už ani nepřekvapilo, mohly být zážitky ještě hezčí.
Večer se přesunujeme zpět na hotel a cestou ještě umyjeme motorky, abychom na okruhu nedělali ostudu.
Na hotelu nás čekají skvělé steaky a nějaké občerstvení. Hodnotíme uplynulé tři dny a těšíme se na zítřek. Někteří z nás už mají v této chvíli najeto něco kolem tisíce kilometrů a tak nás postupně přepadává únava. Navíc, ráno vstáváme v sedm hodin, abychom byli brzo na okruhu.
Po snídani vyrážíme, je ještě celkem chladno, ale hlavně, že neprší. Jdeme se okamžitě zaregistrovat. Ještě, že jsme přijeli tak brzo. Návštevníků a zájemců o projížďku po okruhu je opravdu hodně. Během dopoledne se nám podaří absolvovat dvě jízdy, ale těch deset minut na okruhu je opravdu málo. Kolem druhé odpoledne odjíždíme ještě na společný oběd do nedalekých Říčan. Místní skvělá kuchyně nás nezklamala. Po dobrém obědě a krátkém odpočinku se definitivně loučíme a rozjíždíme se všichni domů.
V. sraz GSX 1400 se tak stal minulostí. Přišli mezi nás nový lidé, ze starých kamarádů se někteří naopak neobjevili, ale svůj účel to opět splnilo. Skvělá zábava, dobrá společnost a nezapomenutelné zážitky.
Mám jen jednu připomínku k budoucím organizátorům dalších srazů. Při další vyjížďce bych nejen já ocenil méně kilometrů a více času na prohlídku nějakého zajímavého místa z okolí .
Na viděnou na příštím, již VI. Srazu Suzuki GSX 1400 – ještě ale nevím kdy a kde.
